DSC07722

Šumavské výhledy a nezapomenutelné vzpomínky

DSC07725Dne dvanáctého měsíce listopadu jsme se setkali za sportovní halou s auty a dodávkami, které nás měly odvézt do centra environmentální výchovy v malé vesničce zvané Stožec, ležící na jihu Národního parku Šumava.

Přišel každý, kdo přijít měl, nikdo nechyběl, a tak jsme okolo deváté hodiny mohli vyrazit. Zatím pouze osmá třída, neboť devátá byla na Burze středních škol v Písku. Kvůli mlze nebyla cesta tak záživná, jak mohla být. Tam, kde jsou obvykle krásné výhledy, byla pouze mlha tak hustá, že by se dala krájet.

Když jsme dorazili do Stožce, začali jsme vybalovat a zabydlovat se. Pokoje byly po čtyřech až po osmi. V tomto centru, umístěném do nádherné šumavské roubenky, byla také malá kuchyňka, samozřejmě sociální zařízení a dvě klubovny. Po seznámení s Markétou, naší průvodkyní, jsme šli s panem učitelem na vycházku po Stožci, abychom se porozhlédli po vesnici a viděli, kde co je. Následně jsme vyrazili do restaurace „Pstruh“. Zde se podávali jak snídaně a obědy, tak i večeře. Snídaně byly ve formě švédského stolu. Po obědě nastal polední klid a poté jsme vyrazili na místní fotbalové hřiště. Většina hrála fotbal, my zbylí jsme si házeli s létajícím talířem. O chvíli později nás pan učitel seznámil s hrou Frisbee ultimate, již má spolužačka nazvala výstižně „Disco-rugby“. Druhý den si s námi zahrál i pan učitel, což byla o to větší zábava. Devátá třída přijela při našem pobytu na hřišti. Večer se konala stezka odvahy, při které jsme procházeli lesem a strašili nás spolužáci, co šli před námi.

Většina dnů byla v tomto či podobném znění, jen pro nás měla vedoucí Markéta na dopoledne připravený program. V úterý jsme například šli po stopách rysů. Slečna nám pověděla mnoho údajů, informací, dat a zajímavostí o tomto pozoruhodném zvířeti. Odpoledne pro nás byly připraveny staročeské hry. To abychom si vyzkoušeli, jak se bavili naši vrstevníci v dobách již dávno minulých. Hráli jsme hry jako bití špačka, cvrnkání kuliček, obruč, drápky a káči.

Zato ve středu byl takový náš malý den „D“. Dostali jsme na vybranou, chceme-li jít delší, nebo naopak kratší trasu. Delší byla 30 km dlouhá. My, co jsme si vybrali tu delší, jsme vyrazili cca o půl hodiny dříve než druhá skupina. Jeli jsme vlakem do Nového Údolí, odtud vzhůru pěšky na Třístoličník. To byla nejhorší část cesty. Plná bláta, kamenů, vody a různých dalších přírodních překážek. Po výstupu na nás čekal úchvatný výhled na vrchy zahalené do husté mlhy a mraků. Odtud jsme šli na trojmezí tří států. Odtud konečně na Plechý, nejvyšší horu české části Šumavy. Vrátili jsme se skoro za tmy.

Další dny byla stezka odvahy, spousta programů a výstup na Stožeckou skálu. Kousek pod ní je krásná dřevěná kaple, schovaná uprostřed divočiny. Krásná cesta. Celou cestu nás doprovázela Markéta a protkávala náš program svými aktivitami a hrami. V pátek bylo balení a poslední program. Jelení stezka. Poté se již jen čekalo na odvoz a jelo se zpět domů. Cestou již byly konečně vidět ony překrásné výhledy do šumavské krajiny.

Celkově si myslím, že jsme si všichni výlet nadmíru užili, naučili jsme se dokonce něco a zbyde nám spousta zajímavých, zábavných a především nezapomenutelných vzpomínek.

Roman Kajer, 8. třída

DSC07722 DSC07749 DSC07748 DSC07742 DSC07713 DSC07707 DSC07728 DSC07727 DSC07698 DSC07725 DSC07695 DSC07669 DSC07641 DSC07639 DSC07635 DSC07615 DSC07623 DSC07625 DSC07629 DSC07631 DSC07607 DSC07604 DSC07596 DSC07583 DSC07581

Stožec 2018
Stožec 2018

DSC07577

Autor příspěvku: zscimelic